Ráno se před halou sešla celkem tradiční zápasová kombinace: Bystro, Jedle, Horác, Žum, Vilík, Kudla, Zajoch, Ziki, Péťa, Mazy a Kapi. Prvni zápas probíhal celkem v poklidu, řekl bych, že soupeř nějak zásadně nestrašil. Modřanský válec se tedy pomalu odvaloval směrem ke konci zápasu. Protože je poslední dobou zvykem tahat za kratší konec, nenechali jsme se rozhodit a neuskočili soupeři o víc jak 4 body. Tím se zajistilo, že nejsme ani nervózní protože tečem, ani nervózní protože hodně vedem. Až na jeden set tahle strategie fungovala na výbornou.
Po klasické polední pauze jsme naskočili do druhého kola. Ziki nastoupil místo Horáce (po tlaku diváků, které si sám za tímto účelem přivedl :)). Z pohledu soupeře to nijak hru neulehčilo a zápas začal být ještě vetší masakr. Jelikož jsme se dostaváli do nestandartních situací, kdy vedem o víc jak 4 body, začala být lavička nervozní a připravena vhodným střídáním tento problém rychle odstranit. V momentě kdy to vypadalo, že náš soupeř aspoň trochu zatlačí, vyslal Bystro jendoruční doskok, který Kudla nejenže stihnul, ale navíc se opřel celou svojí vahou a málem poslal čapajícího hráče do kómatu. Pak už asi není co dodat … 3:0 a hotovo. Ti čučeli !
Konečně zápas kde jsme měli převahu a využili toho. Což je samozřejmě zásluha trenéra, který s trpělivostí hodnou obdivu vydržel celou dobu nedělat vůbec nic.
Autor článku: Tomáš Jedlička (Jedle)
