Po náležitém zhruba měsíčním odpočinku nastal opět čas rozhýbat rezavějící Modřanský válec a zjistit, zda je ještě provozuschopný. Jako první příležitost se naskytl turnaj na Vranově. Protože se naši borci obávali, že se Válec nebude chtít rozjet, vyrazili na tento turnaj v přestrojení pod názvem Modřiny. Na přípravné schůzi před odjezdem bylo rozhodnuto, že palivo v podobě místního zrzavého patoku jménem Hostan by nemuselo našemu spalování dělat dobře, a proto bude lepší, vzít si sebou vlastní čerpací stojan, ze kterého poteče ověřený mok Kozel 11°.

Velkým problémem se ukázalo umístění naší čerpací stanice maskované za malý obytný karavan. Kemp pro karavany byl totiž plně obsazen. Po velkém smlouvání se nám podařilo domluvit krásné místo hned za hlavní recepcí a to včetně elektrické přípojky pro pohon chladícího systému pro naše vysokooktanové palivo.

Ještě v pátek večer tedy mohlo proběhnout zkušební tankování a zážeh hlavního motoru pod pártystanem na místní pláži. Ukázalo se, že palivo je v pořádku a nic tedy nebrání v účasti na zítřejším turnaji.

V kategorii mužů startovalo celkem 43 družstev v 11-ti skupinách, ze kterých vzešlo 16 vítězných družstev do nedělního finále.  Naší skupině byl naštěstí na sobotní kvalifikaci přidělen kurt, který byl daleko od hlavní pláže a jako jediný po většinu dne skrytý před slunečním žárem. V kvalifikační skupině byl opravdu široký rozsah hráčských dovedností od extraligových hráčů až po borce, kteří se nedokázali trefit do balonu a rozhodli se hrát v pantoflích nebo na boso.

Podle našeho počítání se nám bohužel nepodařilo z kvalifikace postoupit do nedělního finále a to o dva balóny. Nastala tedy vášnivá debata, proč v posledním zápase šlo libero na blok a kdo je větší blbec. Tato debata trvala zhruba hodinu a není tedy divu, že všem hráčům po několikaminutových monolozích v rozpravě značně vyschlo v krku. Bylo tedy nutné se přesunout ke karavanu a zbavit se tohoto nepříjemného pocitu sucha. Co následovalo je všem jistě jasné a není tedy divu, že naše čerpací stanice byla po chvíli zcela na suchu. Nezbývalo tedy nic jiného, než se přesunou k místnímu výčepu a tankovat třináctý pramen v podobě několika (v případě Žuma 10-ti) panáků becherovky.

Ráno nás ovšem čekalo velké překvapení! Rozhlasem zaznělo Modřiny na kurt číslo 2. Matematika organizátorů byla odlišná od té naší (počítali to za střízliva?) a modřanskej válec postoupil ze skupiny. Nastalo tedy zdlouhavé hledání posádky, která se povalovala někde po kempu nebo v jeho blízkém okolí.

Kdo čekal ve finálových skupinách slabé soupeře, byl rychle vyveden z omylu. Kromě tohoto šoku se většina našich hráčů musela poprat i s tím, že viděla víc balónů, než bylo na hřišti, a rtuť teploměru rychle stoupla k 37°C ve stínu, který na kurtu rozhodně nebyl. Za zmínku snad stojí jen poslední zápas a poslední set, kde jsme se zmohli na odpor proti všemu a všem a vyhráli jsme 36:34.  

Sečteno a podtrženo. Modřanskej válec se rozjel, má formu a míří do Dřevěnic.

Autor článku: Tomáš Kudláček (Kudla)