Výkvět modřanského volejbalu se sešel v hojném počtu, předzápasová rozcvička napovídala, že to bude boj. A byl. Již v prvním setu šlo hlavně o to hlavě nekazit, což se Béčku moc nedařilo, ale drželo se s michelskými až do koncovky. Ovšem chybou zapisovatelky (díky Šárko) a špatně zvolenou taktikou šikovného leváčka na náhře první set skončil nejtěsnějším rozdílem v neprospěch domácích.
V druhém setu byl na straně domácích chaos způsobený hlavně špatným příjmem a na první pohled zřetelný fakt, že modřanský nahravač přebral iontového nápoje. Naše neschopnost položit balon na zem byla místy úsměvná, ale nakonec jsme to zvládli bez housky.
Třetí a čtvrtý set byly jako přes kopírák. Oba sety začaly vytvořením si velkého náskoku domácích. Ale na řetězec nevysvětlitelných chyb co se udál poté by jsme potřebovali Muldera se Scullyovou. Ve čtvtém setu jsme vedli dokonce o sedm bodů a i přes mohutnou podporou rozhodčího jsme oba sety vyhráli jen o dva body.
Potěšeni dalším bodem do naší chuďoučké sbírečky jsme byli plni odhodlání dojít si ještě pro jeden. Ovšem v tiebreaku soupeři stačilo uhrát asi tři body, jelikož zbytek jsme nepřihráli/nenahráli/nesložili i přes taktické šachy domácího kapitána. Nakonec jsme neuvěřitelně dokázali stáhnout až na stav 14:15, ale to bylo bohužel vše.
Souboj strašných se špatnýma dopadl pro domácí špatně, což nám nebránilo oslavit řádně Šmoulovi 29. narozeniny. Výhled k dalším zápasům nevypadá dobře, je to zápas od zápasu horší a horší a bez modřanskýho srdíčka to prostě nepujde.
Autor článku: Zdeněk Pekař (Zdena)
