Pátek večer před odjezdem řešíme kdo, kdy a s kým pojede, Kudla píchnul kolo u svojí Super(b) káry a Horác nemá gumičky (zimní). Nakonec se s Závinem rozumně domluvíme a beru auto já (přezuto vzorně před 14-ti dny). Ráno odjíždíme od Thomayerky jako jedinní relativně včas ovšem na místo dorážíme v 9:45 jako poslední. Řešení rébusu je vcelku primitivní a neustále se opakující - Horác jel jako prase a Kudla věrně po jeho boku (jen o něco pomaleji). Tolik asi k cestě a níže se pojďme věnovat zápasu samotnému.
Netolice nastupují v klasické sestavě jako minulou sezónu (včetně Kunratického běžce – na vzevrubný popis tohoto individua přijde řada o něco níže). První set úvodního zápasu sobotního dne začínáme klasicky ležérně a volně, příjem se pohybuje někde na hranici 60%, útok je dost čitelný a obrana na tom není o moc lépe co se statistiky týče. Navzdory plytkému vystoupení jdeme do koncovky prvního setu za vyrovnaného stavu někde kolem 22:22, na podání jde malá tmavá postava celistvě odděná od paty ke krku včetně čelenky a squashových brýlí. Hala v Netolicích vyniká opravdu štedrým místem za zadní lajnou (ano je to zhruba jako v Sokolce ale ještě cca o 6 metrů více) Kunratický běžec jde až k žebřinám a čeká na hvizd soudího. Sudí pískne a z ruky podávající sedmičky putuje ve zhruba 15ti metrové výšce podání na naší stranu hřiště, bohužel kolem útočné čáry ztrácí balón výšku rychlostí dvojčat 11. Září.... Příjem jde nízko a šikmo do sítě a nahravač dostává šanci jen přizvednout někam do středu pole, to samé se opakuje do konce setu. I přes naprosté selhání příjmu v koncovce prvního setu jsme měli balón dvarát nahoře na útok, ne sice ve tvaru a podobě jako od „Tofoliho“, ale balón nahoře byl a útočit se dalo, ano jak správně tušíte ani jeden pokus nevyšel.
Další sety se pomalu lepší příjem ale to je asi to jediné co jsme udrželi na lehce nadstandardní úrovni, úspěšně zákroky v poli se dají počítat na prstech jedné ruky a to zejména kvůli dost nestandardním balónum, které pronikají přes obranu na naši polovinu hřiště. Paradoxně blokujeme úspěšněji jedno-blokem než dvoj-blokem. Kunratický běžec boduje svým zákeřným skoro postiženým pseudo polo-lobem z kozího poskoku včetně zamečení někam do půlky hříště lehce před útočnou čáru, pokud už balón v poli chytneme totálně propadáme na jeho rozumném zpracování a náhře na bodovku. Lavička se krčí, Bistro zavírá oči, diváci se schovávají za tribunu a já v duchu sázím 1:50 (za 10 euro) jestli chytnutej balón v poli Horác nahraje někam, kde bude smečar schopen balón trefit. Balón opouští Horácovi boxerské pěsti a za řevu publika „Kurva to je dvojak a ke všemu tahanej!“ putuje na Vildu který jen uhrává na druhou stranu.
Dva sety prvního zápasu vyhráváme díky několika chybám soupeře na pozici Univerzála, který chybuje 4 x po sobě a je střídán, následně uhráváme už i každou třetí bodovku jak ze sítě tak z doskoku.
Do patého setu nastupujeme s odhodláním vyhrát hlava nehlava, bohužel za stavu 4:2 v náš prospěch se zápas stává soupeřovou výstavkou úderú a obrany na kterou nemáme odpověd a končíme když na světelné tabuli září 15:9.
Čekáte na statisku podání prvního zápasu?
Ne nebudu se tomu moc věnovat, je smutné, že psychika nám nedovolí dát jednoduchou plachtu kterou zvládá průměrný mladší žák a to bohužel i lidem, kterým by se to stávat nemělo. Smečované podání dává v prvním setu respektive zápase jen Kudla a Péťa oba dva úplně „Na Hovno“. Kudla testuje pevnost dřeva u žebřin a složení betonové zdi haly a Péťa dává svoji rolovanou chcíplou mršinu kterou soupeř přihrává (ano i Kunratický běžec) asi jako kdysi Ivan Lendl spodní podaní Changa. Neměl bych opomenout Horáce, který dal krásné smečované podání na úvodu prvního setu ale tím bohužel skončil – zbytek (další dva pokusy) jdou do sektoru vymezeného pro házenou nebo basketbal, alespoň co se čar na zemi týče.
Prohráváme 3:2 a máme jeden bod, všichni jsme smíření že to bylo asi maximu co se s naším výkonem v prvním zápase dalo dosáhnout.
Druhý zápas natupuje Žum se Závinem a první set dostáváme opět kládičku, jediné pozitivní je Žumovo smečované podaní a odhodlanost zlomit blokujícím ruce na síti. Opět kolabujeme na obraně, podání a nestandardních balónech v poli, které se nám nedaří proměňovat v naše body. Útok středem jde horko těžko a kůlaři to mají do plnejch což v praxi znamená 40% úspěšnost. Doskok hrajeme jen párkrát a když už to vyjde Ondrovi krokově a opře se balónu trefuje libero uprostřed pole, ano ani z toho body nebyly. Potkávám na hřiští Slávu a slyším „A je to tady jsem v prdeli!“....ano Kunratický běžec navodil našemu „Bulharovi“ stav deprese z příjmu který přijde, Sláva přihrává prstama za jedna....
Prohráváme druhý zápas 3:1 i přes Závinovu neskutečnou KARATE KID X. fazónu v koncovce 4.tého setu....
Management summary je vcelku jasne:
Dohrávky chycených balónů aneb bodovky – nedostatečně
Útok středem – slabota
Příjem – průměr
Obrana v poli – podprůměr
Obrana na síti – podprůměr
Podání – zpátky do ústavu
Psychika – z ústavu do hrobu
Omlouvám se jestli jsem byl moc kritický ale takhle jsem to viděl já jak z venku tak zevnitř.
Autor článku: Petr Kop (Kopáč)
